Přehrát celé video-
Hledáš školu, která tě nebude dusit osnovami, ale dá ti možnost si vybrat, co tě baví? U nás na gymnáziu si ve druhém ročníku vybíráš svůj směr.
-
Zapisuješ se na semináře podle toho, kam chceš dál, takže od třetího ročníku už studuješ to, co ti fakt pomůže při přípravě na vysokou.
-
A pokud přemýšlíš o studiu v zahraničí, máš u nás další výhodu – můžeš si udělat AP certifikát, který Ti otevře dveře na zahraniční univerzity.
Čím jsme opravdu výjimeční?
-
Obor gymnázium sdílí budovu se střední odbornou školou.Co to znamená pro tebe? Spoustu akcí navíc – přednášky, projekty, exkurze, zájezdy, workshopy… a ty do toho můžeš být zapojený naplno.
-
U nás se prostě pořád něco děje. A tohle jinde nezažiješ!
Tvoje odborné semináře
Na co se můžeš těšit
Jazykové projekty – business…
Projekt Be the change
Spolupráce s vysokými školami
IT projekty
Robotika, 3D tisk, AI
Gymnázium očima studentky
Kdo jsem?
Jmenuji se Eliška Fichtlová, momentálně chodím do třetího ročníku na gymnáziu a jsem osoba, která chce být vždy v obraze. Snažím se být perfektně orientovaná jak ve světě, tak ve společnosti. Stejně tak chci vědět vše o tom, co se děje na naší škole. Myslím si tedy, že jsem ta správná osoba, která vás dokáže provést celým úvodem a průběhem střední. Všude na internetu hovoří maturanti o svém posledním roce na střední - jak se připravovali na maturitu, kam se hlásili na vysokou, jaké akce si se školou ještě stihli užít a tak dále. Málokdo však hovoří o celém svém pobytu na střední. O strastech a radostech, výzvách a úspěších. Od toho tu jsem já. Mým cílem bude vás provést začátkem a průběhem vašeho pobytu na škole, bez zásahu učitelů a jiných. Vše, co zde řeknu, odráží čistě moji zkušenost a můj názor, tudíž si myslím, že to mnozí z vás ocení daleko více.
Tak jdeme na to...
1. Přijímací zkoušky
V deváté třídě vás kromě bušících pubertálních hormonů zajímá pouze jediné - přijímací zkoušky.
Mě maminka vždy strašila, že přijímačky jsou nejtěžší zkouškou během studijních let (tím mě momentálně uklidňuje před maturitou), z toho důvodu jsem přijímací zkoušky nebrala na lehkou váhu. Pečlivě jsem si vybrala školy, kam bych se ráda hlásila (samozřejmě jsem byla částečně ovlivněna i tím, kam se hlásili mí přátelé). Chodila jsem na doučování a doma jsem se bouchala hlavou o stůl, protože mi rovnice nevycházely.
Den před přijímačkama mi maminka řekla, že už se učit nemám. To mi potvrdila i všemožná fóra na internetu. Prý tímto způsobem nejlépe uvolníte mozek a stejně za jeden večer do hlavy nenasoukáte látku několika měsíců. A tak jsem si se spolužáky udělala fajn poslední den.
2. Výběr střední školy
V deváté třídě vás kromě bušících pubertálních hormonů zajímá pouze jediné - přijímací zkoušky. Mě maminka vždy strašila, že přijímačky jsou nejtěžší zkouškou během studijních let (tím mě momentálně uklidňuje před maturitou), z toho důvodu jsem přijímací zkoušky nebrala na lehkou váhu. Pečlivě jsem si vybrala školy, kam bych se ráda hlásila (samozřejmě jsem byla částečně ovlivněna i tím, kam se hlásili mí přátelé). Chodila jsem na doučování a doma jsem se bouchala hlavou o stůl, protože mi rovnice nevycházely.
Den před přijímačkama mi maminka řekla, že už se učit nemám. To mi potvrdila i všemožná fóra na internetu. Prý tímto způsobem nejlépe uvolníte mozek a stejně za jeden večer do hlavy nenasoukáte látku několika měsíců. A tak jsem si se spolužáky udělala fajn poslední den.
3. Den D
Jestli jste jako já a pod obrovským stresem se vám mozek doslova vyčistí, tak vám to nezávidím. Jakmile jsem si ve třídě sedla do židle, hned jsem ztuhla. Bůh mi nadělil lásku k češtině, takže jsem se brzy otrkala a relativně rychle test z češtiny dopsala (rada, která vám je určitě podsouvaná všemi způsoby - první vyplnit úlohy za nejvíc bodů, pak jít postupně a pokud nevím, jdu dál).
Matika byla horší. Matika a já jsme nikdy nebyli zrovna přátelé, a během přijímaček mi to dala silně najevo. Začala jsem zmatkovat, docházel čas, a tak jsem ze sebe vymačkala pár výpočtů a držela si palce.
Po dvou takových zážitcích už zbývalo jen čekat.
4. Výsledky byly zveřejněny
Jestli jste jako já a pod obrovským stresem se vám mozek doslova vyčistí, tak vám to nezávidím. Jakmile jsem si ve třídě sedla do židle, hned jsem ztuhla. Bůh mi nadělil lásku k češtině, takže jsem se brzy otrkala a relativně rychle test z češtiny dopsala (rada, která vám je určitě podsouvaná všemi způsoby - první vyplnit úlohy za nejvíc bodů, pak jít postupně a pokud nevím, jdu dál).
Matika byla horší. Matika a já jsme nikdy nebyli zrovna přátelé, a během přijímaček mi to dala silně najevo. Začala jsem zmatkovat, docházel čas, a tak jsem ze sebe vymačkala pár výpočtů a držela si palce.
Po dvou takových zážitcích už zbývalo jen čekat.
5. Okamžik pravdy
Po pár dnech měly přijít výsledky ze škol, kam jsem se v druhém kole hlásila. Bylo mi ve výsledku jedno, kam se dostanu, ale ŠMVV mě prostě lákala nejvíc.
Maminka s tatínkem za mnou přišli do pokoje a řekli mi, ať si sednu. Dostala jsem se prý na spoustu škol, takže si mohu vybrat. S maminkou jsme se na sebe podívali a bylo jasno.
Prvního září jsem nastoupila na Školu mezinárodních a veřejných vztahů na obor gymnázium.
6. První dny na škole
Ráda bych se poplácala po zádech za to, jak rychle jsem se na škole zadaptovala. Nenechte se zmást, byla jsem vystrašená a třepala jsem se jak ratlík, ale kamarádky, které už na střední chodily, mi daly jasnou instruktáž toho, co mám dělat.
Přišla jsem do školy (vkusně oblečená) a sedla jsem si k první dívce, která mi byla sympatická. Jmenovala se Barča. Hned jsem ji pozdravila a navodila krátkou konverzaci. Poté přišla třídní učitelka (v mém případě to byla zároveň ředitelka školy), a vše nám dopodrobna vysvětlila.
Ze školy jsem byla pryč za dvě hoďky a rovnou jsem jela domů sbalit se na adaptační kurz.
7. Adapťák
Jakmile jsem přišla ke škole, uviděla jsem spoustu známých tváří z předešlého dne, takže jsem se rozhodla najít Barču a observovat okolí s ní. Ještě než jsme se dostali do autobusu, promluvila jsem na dívku, která se mi zdála hrozně fajn, a už v tu chvíli jsem věděla, že se s ní chci spřátelit. Jmenovala se Madlen. Jakmile jsme se začaly bavit, věděla jsem, že teď už bude vše v pořádku. Okamžitě jsme klikly a celou cestu v autobuse i adapťák samotný jsme prožvanily. (spoiler - Madlen je jednou z mých nejlepších kamarádek dodnes - až tak jsou důležité první společné okamžiky). Adapťák samotný byl úžasný: zajímavý program, bojovka, párty. Všem radím, abyste si adapťák užili naplno a nebránili se kontaktu s novými lidmi. Přeci jen s nimi máte strávit další čtyři roky.
Jakmile jsme se vrátili z adaptačního kurzu, měla jsem spolusedící i kamarádku na celý život.
8. Poznávání školy
Upřímně mám první rok trochu v mlze, ale vím, že jsem si ho moc užila. Například jsem měla obrovské štěstí, že jsem na předměty, které z hloubi duše nesnáším (chemie, fyzika a matematika), dostala pana učitele Vaňka, protože nebýt jeho, tak na této škole asi dlouho nepobudu. Pan učitel se mnou měl (a má) takovou trpělivost a díky komunikaci a obrovské pomoci ze mě dokázal vymačkat tolik mozkové kapacity, že jsem ani nevěděla, že z mého mozku lze tolik těžit. Samozřejmě toto platí o velkém množství učitelů na této škole. Například paní učitelka Hájková byla mně i naší třídě velkou oporou. Já osobně jsem si zamilovala i paní ředitelku asi hlavně kvůli jejímu nadšení do literatury. Ona byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodla, že bych se chtěla stát učitelkou. Chtěla jsem taky jednou předávat své nadšení i kdyby jen jedné osobě. Komunikace, prostředí a přátelský kolektiv bylo a je hlavním důvodem, proč na této škole jsem.
