Ing. Dominik Vaněk

O vyučujícím

Co vyučujícího na předmětu baví

Matematika je jazyk vesmíru. Dary, které si odnášíme z hodin matematiky, používáme každý den. Nikoli ve formě dovednosti vypočítat konkrétní „diferenciální rovnici druhého řádu“, ale používáme ji jako nástroj, který nás učí přemýšlet, spojovat si již získané poznatky a bystřit si naše mozkové buňky. Ať už jsou to poznatky a informace získané v přírodovědných předmětech, nebo humanitních oborech. Žádný jiný předmět nás neučí lépe používat nás nejdokonalejší orgán – mozek.
Dle mého názoru je otázka: „K čemu mi je matematika?“ ekvivalentní otázce: „A proč bych měl přemýšlet?“
Chemie je kouzelná věda, která nás obklopuje všude, kam se v našich životech podíváme. Její odvětví jsou mnohá – od farmacie, přes textilní průmysl, potravinářství, automobilový průmysl, elektroniku, drogerii, zemědělství až po lékařství. Od přírody jsem velice zvídavý člověk, kterého zajímá svět okolo. Mám proto rád, když chápu, jak věci, se kterými se setkávám, fungují.

Zkušenosti z učitelské praxe

Opustit svou chemickou laboratoř jsem se rozhodl na základě zkušenosti z doučování, které jsem provozoval na vysoké škole. Studenti, které jsem doučoval (resp. jejich dovednosti) mě přesvědčili o tom, že úroveň elementárních znalostí u středoškoláků s různým zaměřením od dob mého studia na střední škole (což není tak dlouho) výrazně poklesla. Cítím tedy jistou povinnost pokusit se s tímto trendem něco udělat.

Zkušenosti z praxe v oboru vyučovaného předmětu

Matematika je jako tělocvik. Když jsem chtěl po jednom gymnastovi, aby mě naučil stojku, tak mi ji nejprve ukázal a poté řekl: „Teď tohle udělej tisíckrát a pak budeš umět stojku.“ Když pak přišel on za mnou, abych mu vysvětlil, jak se počítají kvadratické rovnice, tak jsem mu ukázal řešení kvadratických rovnic a řekl: „Teď vypočítej tisíc příkladů a budeš umět řešit kvadratické rovnice.“ Matematika a tělocvik totiž sdílejí stejnou filosofii. „Bez práce nejsou koláče.“ Že při několika prvních pokusech udělat stojku spadnu na hlavu? Že prvních pár příkladů nevyjde? To je přece to samé. Je potřeba zkrátka trénovat, trénovat a trénovat.